Alberik Mazák (1609–1661)
Alberik Mazák byl významný středoevropský skladatel a uznávaný hudební teoretik 17.stol. Zprávu o tom nám podávají záznamy jeho přítele, opata, biskupa a rovněž cisterciáka Jana Caramuela z Lobkovic (Ioannes Caramuel Lobkowitz 1606–1682) v rukopise připravované encyklopedie Musica, kterou již nestihl vydat tiskem. V encyklopedii figuruje Mazákovo jméno u několika hesel a dopisů vedle velkých osobností jako Kircher, Mersenne, Descartes apod. Další úlomkovité zprávy o Mazákově životě známe pouze z klášterních kronik v Heiligenkreuz a ze dvou dopisů Mikuláše Reitera v archivu v Kroměříži.
Mazák byl rodákem ze slezské Ratiboře, která patřila k zemím České koruny, dnes leží na území Polska. Ve dvaceti letech vstoupil do cisterciáckého kláštera v Heiligenkreuz u Vídně, kde žil v ústraní asketického řádu do smrti. Tím se patrně stalo, že unikl pozornosti rakouských, polských i českých muzikologů a doposud se jím nikdo systematicky nezabýval. O Mazákově životě neexistují téměř žádné informace.
Životní data
| 1609 | se narodil v Ratiboři ve Slezsku (dnes Racibórz Polsko). |
| 1630 | vstoupil do kláštera Heiligenkreuz |
| 1631 | 20. srpna, složil věčné sliby |
| 1633 | byl vysvěcen na kněze |
| 1634 | až do 7. února 1639 byl magistrem noviců |
| 1634 | až do 9. května 1661 byl zpovědníkem mnichů |
| 1639 | od 1. ledna až do 25. března 1640 byl sekretářem opata |
| 1654 | 20. února se vzdal funkce kantora, ale téhož roku byl označen za velmi slavného varhaníka (organista praeclarissimus) |
| 1661 | 9. května zemřel po těžké operaci močových kamenů a byl pohřben na hřbitově cisterciáckého řádu ve Vídni. |
Podle Dlabače se narodil jako Čech, ale přesnější se zdá formulace klášterních kronik „Silesius“. Mazák byl Slezan a jméno má původ v Beskydech. Slezské obyvatelstvo bylo národnostně smíšené. V Ratiboři se v té době sice hovořilo česky, ale k tvrzení, že Mazák mluvil česky zatím nemáme dostatek dokladů.
Heiligenkreuz
Roku 1639 navštívil Heiligenkreuz Ferdinand III, milovník hudby a umění, který sám komponoval. Mazák předal císaři tři své kompozice. Panovník jej odměnil 20ti zlatými a pověřil svou kapelu ve Vídni jejich provozováním. Podle zprávy se lze domnívat, že důvodem návštěvy bylo právě setkání s Mazákem, který byl za Alpami představitelem populárního nového stylu, který se šířil z Itálie. Díky klášternímu kronikáři Alberiku Höffnerovi víme, že se jednalo o skladby: Ave Maria, žalm 19 Exaudiat te Dominus a žalm 141 Voce mea ad Dominum clamavi. Posledně jmenovanou skladbu dnes neznáme, ale Exaudiat te Dominus může být shodné s Op.I/87. Ave Maria se vyskytuje jen v první sbírce třikrát, ale díky poznámce: „s často se opakujícím Dominus tecum“ téměř jistě víme, že se jednalo o Op.I/79. V této skladbě krátké fráze sólového hlasu opakuje a imituje sbor, jako u skladeb Adama Michny.
Adam Michna (1600-1676) a Alberik Mazák (1609-1661)
Mazákova tvorba je podobná Michnově v písňové melodice, pravidelném opakování a imitování krátkých motivů. Podobnost s Michnou popisuje již Emilián Trolda (1934) v souvislosti s objevením arcibiskupské hudební sbírky v kostele sv. Mořice v Kroměříži (Breitenbacher 1928). Jestli se Mazák s Michnou znali, nevíme. Mazák znal Michnovy skladby prostřednictvím Mikuláše Reitera, správce knížecích statků Leopolda Viléma v Kroměříži. Reiter se znal od mládí s Michnou, jako mecenáš umění se přátelil s Mazákem a osobně znal i další bratry v Heiligenkreuz. Zatímco dnes převládá lepší povědomí o Michnovi, poslední výzkumy ukazují, že Mazák byl ve své době neméně známý a navíc rozšířený po celé Evropě.